Vždy je důvod k odpuštění …

Vždy je důvod k odpuštění.

Není den, kdy bych si neuvědomila dar největší. Dar života. Dar každého dne, kdy tady můžu být. Někteří lidé kolem mně včetně mně, kteří se dotkli své smrtelnosti, znají tento pocit vděčnosti. Rozhlížím se kolem sebe a žasnu, jak je svět krásný, prohlížím si starou místnost tady na chalupě, ve které právě sedím a vděčnost toho, že jsem zde v materiálním životě je nepopsatelná. Že tento okamžik mohu zažít, být mezi čtyřmi starými stěnami se starým nábytkem, dívat se na kamna a slyšet, jak praská dřevo.

Pamatuji si na mámu, která se uměla radovat z maličkostí. Vzpomínám na lidi, kteří už na světě nejsou. Staří i ti mladí, kteří odešli příliš brzy a opustili hmotu. Je čas odpuštění. čas zanechání bolestí, křivd a zranění, které nám způsobili a které jsme způsobili my jim. Člověk je zraňující a zranitelný, ano i já jsem. Odpouštím sobě, alespoň to, co mohu a co je v tuto chvíli v mých silách.

Každý den života je dar a nést v sobě bolest způsobuje jenom to, že si nemůžeš prožít naplno tento hmotný svět, materiál, který Tě právě obklopuje. Nemůžeš být naplno spojená se všemi vjemy, které Tvoje tělo může přijímat. Dostala jsi život i tento okamžik k tomu, aby sis užila hmotu, tam nahoře už hmotu cítit nebudeš. Odpuštění sama sobě, jedna z netěžších věcí.

Nejde Ti to? Tak začni nejprve se sebou soucítit. Možná ty věci, které jsi udělala plynuly z neznalosti, možná přišly z bolestí, které Ti způsobili jiní lidé a ty jsi jen na základě prosté rovnice PŘÍJEM = VÝDEJ: TO, CO PŘIJÍMÁM, MUSÍM VYDÁVAT, tuto věc předala dál. Nechceš už dál předávat věci, které jsi dostala a samotnou Tě bolely? Pochop nejprve tuto rovnici: PŘÍJEM = VÝDEJ. Tohle nezastavíš a nezměníš. V tomto žijeme. Je to zákon materiálního světa. Nemůžeš přijmout a nic nevydat. Vydat vždy musíš. Můžeš ale při výdeji transformovat, protože přeměna energie je také zákon tohoto světa. Jen se musíš rozhodnout, najít vůli, trpělivost, sílu.

Nejde Ti odpustit druhému věci, které Ti způsobil? Někdy je to těžké a tento proces odpuštění může trvat i roky. Co je pro Tebe důležitější, bolest z ublížení nebo život kolem Tebe?

Svůj život jsi dostala pro sebe ne pro někoho jiného. Je to Tvůj život. Do čeho budeš investovat svůj život? Do druhých lidí, kteří Ti způsobili křivdy a ublížení nebo do vjemů, které každý okamžik můžeš díky svému hmotnému tělu získávat?

Odpusť, pusť to a začni vnímat sebe samu. Otevři oči a začni vidět, otevři uši a začni slyšet, sundej si oblečení a začni cítit vjemy na kůži. Potřebuješ vytvořit nové vzorce, nové programy, nové synapse v mozku. I já sama si občas opakuji, že vytvářím nové synapse, když můj mozek nějakou situaci nezná, když můj mozek něco neumí. Musím vytvořit synapse. A tak s představuji, jak mi v mozku vznikají nové dráhy, někdy světelné, někdy vlákna … zapojuji vizualizaci. Začni žít, začni vnímat tělem a začni znovu létat.