Taky Tě nechtěli?

„Taky Tě nechtěli?“

Moje malinkatá Julinka dnes při usínání nemohla pláčem ani mluvit.
„Ano, taky mě nechtěli“ se zlomeným hlasem jsem odpověděla.
„A kdo Tě nechtěl, holky nebo kluci?“ vzlykala Julinka, zatímco oběma ručičkama tiskla moji ruku.
„Holky ….“ slzy mi pomalu zalívaly oči.
„Oni mě tam nechtějííííí ….“ spustila další vlnu pláče.
„Já Tě, Julinko, tady chci“ … začala jsem plakat i já.

Snad ten nejbolavější pocit na světě si Julinka odžila právě dnes.
NEPŘIJETÍ.

Chtěla usínat a být celou noc s Ondrou a Ádou v jednom pelíšku … s bráchou a „skorobráchou“.
Nechtěli ji.
Julinka při usínání křečovitě svírala moji ruku. I ve spánku ji držela. Stisk nepovolil.

Všichni ten pocit známe. I ve mně je pocit nechtěnosti stále živý. Tahle rána se nezahojila …. a možná nikdy nezahojí.
Vybavuje se mi mnoho situací, ve kterých jsem nebyla během života přijímaná.
Moje názory.
Moje prožívání.
Moje pocity.
Moje přání.
Moje volby.
Moje bytost.
Moje tělo.
Můj projev.
Moje bytí.

Dokonce byli lidé, kterým jsem vadila, i když mě nikdy nepoznali.
Tohle jsem dřív nedokázala pochopit. Proč jim vadím??? Nic jsem jim neudělala. Vůbec mě neznají. Nikdy se mnou nepromluvili. Jak je možné, že mě mohou tak nesnášet?

Dnes už chápu…. Svět, do kterého jsem se narodila, je plný podnětů k učení. I Ty patříš do tohoto občas podivného světa.
Přijmout něco, co je po Tebe nepochopitelné patří k nejtěžším úkolům.

ESENCE PŘIJETÍ JE NEJVĚTŠÍ VÝZVA TVÉHO ŽIVOTA.

Víš, že ….
přijímat neznamená, že tomu musíš rozumět?
přijímat neznamená, že musíš souhlasit?
přijímat neznamená, že se Ti to musí líbit?

Vůbec nemusíš rozumět motivům druhých, stačí, že přijímáš jejich jednání.

Ale pozor, …
přijímat neznamená, že nebudeš konat.
přijímat neznamená, že si necháš všechno líbit.
přijímat neznamená, že s Tebou nic neotřese.

Stále nechápeš? Dám Ti příklad. Nemusíš souhlasit s krutostí, s jakou se krokodýl zakousne zebře do krku a stahuje ji živou pod hladinu. Nemusí se Ti to líbit.
Prostě jen přijmeš ten fakt. Ten akt.
Tak to je. Bolí Tě to. Vytváří Ti to silné emoce. Možná bys chtěla křičet, něco dělat, protestovat, cokoliv …. ale nemůžeš.
Tak přijímáš se slovy: „To je příroda, tak to je….“
Vidíš, že to umíš …

Přijetí je výzva.
Přijímat, i když se Ti nelíbí chování druhého? Výzva!
Přijímat, i když Ty bys to dělala jinak? Výzva!
Přijímat, i přesto, že je to proti Tvým přesvědčením? Výzva!

Přijetí je nejsilnější esence bytí.
Silnější než láska.

Tolik jsme si jako děti přály, abychom byly přijímány.
Prostě …. aby nás máma i táta měli rádi ……
i přesto, že jsme zrovna něco rozbily…
i přesto, že jsme zrovna nevhod…
i přesto, že jsem udělaly ostudu…
i přesto, že nejsme dokonalí…
i přesto, že se nám něco nepovedlo…
i přesto, že v pelíšku bude s námi málo místa

Všichni máme v sobě nezahojené bolesti nepřijetí své vlastní bytosti, duše, těla ….
I já, i Ty.
Věř, že i přesto, že jsou situace, kdy se cítíš nepřijatá, nevhodná, nevítaná, nechtěná ….. tak jsi tady správně.
Bůh, vesmír, univerzum, příroda … (říkej tomu, jak chceš) Tě chce.
Protože jinak bys tady nebyla.
Bůh, vesmír, univerzum, příroda vždy ukončí BYTÍ toho, co už není vhodné.
To, co ztrácí smysl, odchází, umírá … není.
Vše, co je tady na Zemi má svůj hluboký smysl BYTÍ.
Tím pádem i Ty.

Jsi tady.
To znamená, že jsi v přijetí.
Jsi chtěná.
Jsi vítaná.
Jsi důležitá.
JSI PŘIJÍMANÁ.
Až budeš znovu prožívat pocit nepřijetí …. a ono to přijde, protože to je celoživotní výzva nás všech, vzpomeň si, že TEN NAHOŘE ví své.
VÍ, ŽE SEM PATŘÍŠ.
Jsi přijímaná.
Jsi tady.
A o to tady běží

S láskou, Martina