Odešla jsem z bohatství, abych se stala bohatou

Měla jsem se krásně. Měla jsem velký dům, nádhernou zahradu, dvě milované a milující děti, auto, čtyři koně a krásného úspěšného manžela. Měla jsem se krásně. Na první pohled.

Vypadali jsme jako pohádkový pár. Žili jsme spolu od devatenácti let, hodně jsme pracovali a plnili si své cíle. Nikdo neviděl, jak se oba ve vztahu trápíme. Můj exmanžel nevědomě, já vědomě. Vztah byl prázdný, bez lásky, bez něhy, bez objetí, bez doteků, bez povídání, bez zájmu. Říkala jsem tomu: MANŽELSTVÍ JAKO PROJEKT. Měli jsme dokonalý projekt. Myslím, že kdyby neproběhly události, které mnou otřásly, asi bychom tak fungovali doteď.

Bylo mi tehdy osmadvacet, narodil se nám syn – moje první životní láska a zároveň můj první zásadní životní obrat směrem k sobě. Chvíli po narození syna onemocněla manželova máma, měla jsem s ní za ty roky vypěstovaný krásný srdeční vztah. Netrvalo dlouho a odešla. Tři roky poté onemocněla moje máma. Za několik měsíců odešla také. První měsíce po smrti mé mámy jsem prožívala úlevu. Pocity bezmocnosti a zoufalosti zmizely. Byla jsem vděčná za smrt, která ukončila obrovské trápení. Byla jsem na moji mámu hrdá. Ve chvíli, kdy se rozhodla odejít, prostě odešla. Lékaři nechápali. Já ano.

Několik měsíců později jsem začala pociťovat hlubokou bolest v srdci psychickou i fyzickou. Zásadní životní ztráta se projevila. Moje máma – svět ze kterého jsem vzešla, zázemí pro mé vnitřní dítě – není a už nikdy nebude. Ztratila jsem náhle kontinuitu, smysl života, ztratila jsem kořeny. Až mnohem později jsem pochopila, že kdyby manželova zůstala, bylo by to jiné. Takto došlo k absolutnímu přetržení spřádaného vlákna a možnosti se zařadit do ženské linie tam, kam jsem ve svém věku a míře zkušeností patřila. Najednou jsem byla TA, která dále má zastřešovat budoucí rodovou linii. Nikdy dříve mě nenapadlo, jak obrovská zátěž a odpovědnost tohle je. V indiánských kmenech má tuto vůdčí úlohu „stařešina“. Nestará se o materiální zajištění. Jeho úkolem a zároveň poctou jsou hlubiny, které nejsou vidět. Spiritualita. Hluboká odpovědnost za zachování duší v svém kmeni, předávání božských hodnot, smiřování svých milovaných s procesy života a smrti. Na takový úkol jsem nebyla nachystaná. Neměla jsem zkušenosti ani sílu. Nebyla jsem dost zralá, dost moudrá, dost vědomá.

Přesto …. nebylo na výběr. Život a všechny vesmírné zákony jsou v tomto případě nelítostné. Prostě musíš. Buď to zvládneš nebo ne. Dnes toto období – nejnáročnější v mém životě – považuji za dar. Mechanismy života a smrti, které mě donutily přijmout to, co je MOJE. Všechny mé schopnosti vnímání, cítění a vidění. Tento návrat k sobě znamenal, že jsem již dále nemohla zavírat oči před tím, v čem žiji. Musela jsem být upřímná, poctivá a pravdivá k sobě i ke svému okolí. Začala jsem se loučit s věcmi, které jsem do té doby tolik milovala. S domem, který jsem si celý navrhla. Se zahradou s mými stromy. Se čtyřmi koňmi, kteří mě tolik naučili. A mužem, kterému jsem byla po boku dvacet let. Částečně i s mými dětmi, protože muž chtěl střídavou péči.

Začala jsem hledat cestu. Cestu k sobě. Kolik věcí jsem v životě potlačila a kolikrát popřela sebe samu. Musela jsem si přiznat hodně bolestných rozhodnutí a činů, které jsem udělala. Cesta do srdce a ke své duši často vede přes bolest. Je to ale poctivá cesta. Nikdo Vám ji již nevezme a nezvrátí. Je trvalá.

Věděla jsem, že pokud budu poctivá, vše se vrátí. Nebyla to víra, byla to pro mě jasná věc. Tohle jsem věděla. Dnes jsem stále na cestě a budu do konce svých dnů. Bohatství, které každý den získávám je neuvěřitelné.

Přišly nové zkušenosti, noví přátelé, nové prostory, založila jsem nádherný láskyplný prostor YOGA&VISION CENTER. A finanční bohatství? To vše s tím souvisí. Přichází úplně automaticky. Jak to? Je to prostý zákon přitažlivosti. Kdo nemá – nic nedostane. Kdo má – dostane ještě více. Pokud budeme podporovat něco co nefunguje, budeme dostávat nefunkční věci.  Když podpořím i za cenu dočasné ztráty něco, co je podporující milující a v souladu se mnou, budu šťastná. Štěstí přitahuje šťastné lidi.

Jsem šťastná, když vidím, jak se životy lidí okolo mě proměňují a den za dnem získávají bohatství ve všech rozměrech. Jsem na ně pyšná. Že to dokázali. Že nepodlehli strachu, pochybnostem a dalším odrazujícím manévrům mysli, které nás udržují v nedostatku. Spojili se svou vnitřní odvahou, silou, vůlí, vírou a prostě šli po cestě, aby našli sami sebe.

Skláním se nad moudrostí tohoto světa a vesmíru. Každý den děkuji. Pokora provází mé kroky, mé jednání, mé cítění, má slova.

S láskou Martina