Nikdo nemá právo soudit Tvoji rodinu

Občas se mě ptají ženy, zda nelituji svého rozhodnutí, které jsem před 5 lety udělala. Ukončila jsem manželství po dvacetiletém vztahu a rozdělila rodinu. Bolest, kterou jsem cítila před tím, než jsem toto rozhodnutí udělala byla nepopsatelná. Rozdělit děti do režimu TEĎ JSEM S MÁMOU – TEĎ JSEM S TÁTOU, odejít z krásného domu, opustit zahradu, zanechat za sebou mnoho věcí, které vznikly ze společného žití.
Celý proces změny stále ještě běží a já se občas zastavuji nad tím, jak dlouho tyto procesy trvají. Procesy ukončování, odcházení, loučení se. Občas ještě něco zabolí.
Vím, že jsem pro nás dva – mě a mého exmanžela – udělala to nejlepší rozhodnutí, co mohlo být. Dostali jsme opět příležitost být šťastní a žít v láskyplných vztazích. Oba máme svoje nové rodiny. Rodina má mnoho podob. Někdy je rodina -máma a dítě-, někdy je rodina -táta a děti- a někdy jsou to -máma a táta a děti- a někdy jsou to -jiná máma a táta a společné děti- anebo -máma a jiný táta a společné děti-.
Všechny podoby rodiny jsou v pořádku. Žádná podoba rodiny nemá menší hodnotu.
Tohle bývá veliká bolest mnoha rodičů i dětí. Na mých individuálních konzultacích ONE BRAIN často tuto bolest hojíme. Mámy, tátové i děti mají pocit, že když tam někdo chybí, rodina je neúplná tedy nedokonalá. Mají pocit, že to není v pořádku a není to tak, jak by to mělo být. Velká bolest srdce. Maminky pláčou, že nejsou schopné vytvořit pro děti dokonalou rodinu, jsou nešťastné a mají obrovské pocity viny. Tolik proplakaných kapesníků…… celé hromady.
Každá podoba rodiny je v pořádku. Nikdo nedal nikomu právo soudit Tebe ani Tvoji rodinu, ať je v jakékoliv podobě. Věř, že Tvá rodina je dokonalá. Děláš maximum a Tvoje děti to ví. Pro pocit DOKONALÉ RODINY POTŘEBUJEME CÍTIT, ŽE JSME CELISTVÍ A NAPLNĚNÍ I V NEÚPLNÉM. V tom spočívá dokonalá rodina. V tom spočívá životní rodinné štěstí.
Můj muž a já tvoříme rodinu, co na tom, že nejsme sezdaní. Jsme šťastní s našimi společnými dětmi dohromady. Smějeme se. Cítím obrovskou sounáležitost a vděčnost třeba když jdeme společně s mým mužem pro dcerku do školy, Něco, co jsem nikdy se svým bývalým mužem nezažila. Zažívám mnohonásobně větší pocit rodiny než kdykoliv předtím. Jsem vděčná za příležitost, kterou jsme my všichni dostali. Jsem vděčná za příležitost zažívat to, co jsme nezažívali a z různých důvodů nemohli zažívat.
A děti? Jsem vděčná, že moje děti zažívají pocity a zážitky, které by jinak nezažili. Jsem vděčná, že děti mají rozmanitost přístupů svého vlastního táty a mého současného muže. Velmi je to obohacuje do života. Dostávají naservírovaná různá přesvědčení, různé možnosti řešení, různé druhy prožívání situací. To je pro život to nejcennější. Mít různé modely, různé vzorce, různé mentální programy. Potom si budou mít z čeho vybírat v životě v situacích, které je potkají. Prostě jako v obchoďáku – přísnost nebo vtip, ochotu nebo boj, pečlivost nebo smíření a tak dále ,,,,,,,,.A já? Já si užívám. Nacházím po ránu vzkazy, Někdy v diáři, někdy u kafe a někdy třeba jako dnes na sporáku. Tedy na indukční desce. Prý škrtnout a plyn je puštěný. Vtipálek. Stále se smějeme. Našli jsme se a to jen díky tomu, že jsem tehdy byla ochotna opustit staré s vírou, že bude líp. A je