Když nejsou přání …

….. když nejsou přání, vesmír nemá co plnit. Když vesmír nemá poptávku, nemá zadání a nemůže doručit dar, ať by byl jakýkoliv.

Jako děti jsme měly mnoho přání. Vzpomínám, jak mnoho mých dětských přání bylo dospělým k smíchu. Byla to pro ně hloupost nebo nesmysl a my, malé děti, jsme jim věřili a uvěřily. Vzhlížely jsme k nim: „Máma, táta a další autority mají přece vždy pravdu“. …

„NESMYSL. MOJE PŘÁNÍ JE NESMYSL“ …. běželo vědomě nebo podvědomě v našich malých hlavičkách. Postupně jsme začali pohřbívat svá dětská přání a sny dřív, než spatřily světlo světa. Už tehdy v nás začaly vznikat pocity, že to nemá cenu, že se to stejně nestane, nebo že nikdy nedostanu to, co chci. Tam v našem dětství byl počátek rezignace. Tam jsme se začali svých přání a snů vzdávat. Tam vzniklo místo zvané „Moje pohřebiště snů a přání“.

Když se lidí ptám, co si ve svém životě přejí, mnoho z nich pokrčí rameny. V podstatě všechno, co potřebují – svoje základní materiální potřeby – mají. Ptám se: „Opravdu?“ a často dostávám odpověď: „Musím být přece vděčná, za to, co mám.“ Kolikrát jsem tohle na konzultacích, sezeních a odblokování s klienty řešila … „MUSÍM být vděčná. Za to, že dýchám, že jsem zdravá, že mám kde bydlet, že mám co jíst.….. MUSÍM být vděčná ….“, skrytá bolest, pohřbené sny a přání zraněného vnitřního dítěte, které nedostalo, co si přálo.

Naše dětská přání byla pojmenována jako „DĚTSKÉ VYMÝŠLENÍ“, na které rodiče odpovídali větami typu: „Já chci taky hodinky s vodotryskem …..“.DĚTSKÁ PŘÁNÍ NEJSOU VYMÝŠLENÍ! Jen si vzpomeň na sebe, když jsi byla malinká a vstoupila jsi do obchodu. Chtěla jsi všechno. Prosila jsi mámu, ať Ti koupí to a tamto a tamhleto taky, protože jsi to „NUTNĚ“ chtěla a „POTŘEBOVALA“. Zářily Ti oči. Tolik úžasných věcí, dobrých a krásných. Obrovská fascinace. Když se podívám v obchodě dnes na svoji sedmiletou dceru, už mě neprosí u každého regálu, přesto v jejich očích stále vidím, jak moc věcí, z toho, co vidí, by chtěla.

ENERGIE DĚTSKÉHO CHTĚNÍ NENÍ CHAMTIVOST! Dětské chtění je plné TOUHY, ZVĚDAVOSTI, RADOSTI a NADŠENÍ … nádherné energie plné života. Vděčnost v sobě nese radost a ne povzdech nebo smíření, že jinak to nejde.

Jsi vděčná za to, co máš? Ano? V pořádku. Proč bys ale nemohla být vděčná a k tomu si ještě přát? Přát si více, další nebo jiné se nevylučuje s vděčností. Proč jsi začala zaměňovat přání a sny za chamtivost a nevděčnost?

Pokud ses dočetla až sem, určitě nejsi ani chamtivá ani lakomá ani sobecká, naopak! Dost pravděpodobně patříš k těm moc hodným, moc ohleduplným, moc přejícím a moc starostlivým.

Možná se bojíš přát si naplno, protože jsi slyšela: „Přestaň žadonit. Když budeš hodná, když budeš potichu, když nebudeš rušit, když uklidíš hračky …. tak Ti něco koupím.“ Hlavně nic nechtěj, potom dostaneš odměnu za „správné“ chování. Dostaneš něco, co jsi sice nechtěla, ale dostaneš NĚCO. Tak buď ráda a buď vděčná alespoň za to.

A tak ses naučila nechtít nic podstatného a velkého pro Tebe. Naučila ses „nežadonit“, abys nebyla zase odmítnutá lidmi ani osudem. Začala jsi čekat a čekáš, až to přijde a stále nic nepřichází, nebo přichází NĚCO, co jsi nechtěla …. Ptáš se: „CO DĚLÁM ŠPATNĚ? vždyť jsem tak hodná ….“

Jsi hodná. Určitě jsi hodná. To ale nestačí. Potřebuješ být ochotná a nachystaná DOVOLIT SI. DOVOLIT SI mít velké věci. DOVOLIT SI zažívat velké situace. DOVOLIT SI cítit velké prožitky těla navzdory všem omezením, které jsi slyšela od rodičů a autorit.

Jsi ochotná čelit zákazům, vysmívání, trestům, odlišným názorům, cizím přesvědčením, kritice, že je Tvé přání nesmysl a hloupost? Nebo dokonce, že Ty sama uvnitř se díky splněným přáním budeš vymykat jejich představě o Tobě a možná ztratíš jejich přízeň?

Jsi ochotná DOVOLIT SI užívat a radovat se z těch všech „NESMYSLŮ A HLOUPOSTÍ“, co sis vymyslela? Jen tehdy až si dovolíš překročit všechna tato omezení vnitřní nebo ty zvenku přicházející, omezení, která Tě spoutávají a dovolíš si naplno přát, pak se to začne dít. Jako zázrakem najednou budou přicházet takové příležitosti a výzvy, že budeš žasnout a kroutit hlavou, jak je vesmír důmyslný a neuvěřitelný. Osud Ti bude vyrážet dech, kudy a jakými cestami se Tvé sny k Tobě dostanou.

Vesmír a zdroje sahají za hranice naší mysli. Naše mysl je v tomto omezená. Vychází ze zkušeností, informací a prožitků, které mozek dostal a tělo si zažilo. Potřebuješ si dovolit opustit vyjeté koleje standardních cest.

Až se jednoho dne rozhodneš a najdeš odvahu DOVOLIT SI plnit svá přání navzdory lidem okolo, Tvé sny se stanou skutečností.

Jako malá jsem se chtěla koupat se slonem, chtěla jsem mít psa, chtěla jsem mít koně, chtěla jsem mít dům a mnoho dalšího, všechno tohle byly pro mé rodiče nesmysly …. přesto se mi to všechno splnilo. DOVOLILA JSEM SI. Navzdory nesouhlasu.

Jako malá jsem chtěla jet do Afriky …. to se určitě ještě stane …. věřím, sním a přeju si.

DOVOL SI … a bude se dít vůle BOŽÍ … ať už věříš v jakéhokoliv BOHA … začne to přicházet.

(Pokud to cítíš, sdílej, ať se další dětská přání naplní)

S láskou Martina