Neskrývej své poklady, krásná ženo …

Mnoho věcí v ženách spí. A bojí se je probouzet. Bojí se prožívat to, co cítí. Mnoho věcí v ženě ze strachu zůstává utajeno.

Milá nádherná ženo, buď spirituální, buď svobodná a buď svá. Neboj se projevit.

Když porovnám sebe před lety a dnes, jsem ve svém projevu někdo jiný. Uvnitř jsem to vždy cítila stejně, ale ven se mnoho věcí nedostalo.

Krásná ženo, už neskrývej své poklady. Neschovávej své prožitky. Neuzavírej své diamanty ve skříňce. Tam je svět neuvidí. Skrze každý prožitek, který projevíš a ukážeš, se svět rozjasní a zazáří. A Ty budeš také zářit.

Dnes, dokážu udělat něco, co bylo pro mě dřív nepředstavitelné. Třeba se postavím se v divadle na konci představení jako první a jediná a tleskám ve stoje. Pamatuji si, když jsem to udělala poprvé. Bylo to úžasné představení. Báječní herci, skvělý příběh, dali tomu vše a zasloužili si potlesk a nejen to. Cítila jsem, že chci stát a tleskat, i když ostatní sedí. Udělala jsem to. Postavila jsem se v celém divadle jediná a tleskala. Srdce mi bušilo, ruce se mi třásly, měla jsem zrychlený dech a temno před očima. Tehdy poprvé jsem se rozhodla, že necouvnu před tím, co cítím. Že už musím a chci být věrná sobě a svým pocitům. Stála jsem a tleskala dál a dál, moje odhodlání bylo neprůstřelné. Byl to infarktový ale osvobozující pocit. Lidé začali vstávat až po 2 minutách a já celou tu dobu, kdy byli herci již potřetí vyvoláni potleskem na scénu stála jediná. Ty pohledy lidí, kteří byli za mnou, velké plné divadlo diváků. Viděla jsem, jak si mě prohlíží i herci samotní. Ani můj přítel si tehdy nestoupl. A já si to ustála. Doslova.

Dnes, když v divadle stojím a tleskám jako jediná, cítím také pohledy lidí. Dnes už v těchto pohledech cítím něco jiného. Cítím, že by chtěli taky stát, ale nedokáží se postavit. Postaví se, až si stoupne většina lidí a oni se v té většině schovají.

Jak osvobozující pocit nemuset čekat na druhé.
Jak osvobozující pocit být jediná a moci.
Jak osvobozující pocit nebát se být první.
Jak osvobozující pocit, že mohu následovat sebe samu.

Milá ženo, pokud něco cítíš, tak to udělej a neodkládej to.
Nečekej, až se postaví jiní.
Nečekej, až promluví jiní.
Poslechni své pocity.
Udělej to a osvobodíš se.❤️🧡💛💚💙💜

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Už máte moje E-booky ve své knihovně? Stáhněte si je ZDARMA.
  • Z LÁSKY PRO NAŠE LÁSKY – básničky pro malé i velké