"Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět..." 
"Ano, jistě," řekl jsem a mlčky jsem pozoroval vlnu písku ve svitu měsíce.
"Poušť je krásná...," dodal.
A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť. Usedneme na písový přesyp... Nevidíme nic... Neslyšíme nic... A přece něco září v tichu...
"Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu...," řekl malý princ.
Byl jsem překvapen, že pojednou chápu to tajemné záření písku.  Když jsem byl malým chlapcem, bydlil jsem ve starobylém domě a pověst vyprávěla, že je tam zakopán poklad. Nikdy jej ovšem nikdo nedovedl objevit a snad jej ani nehledal. Ale dodával kouzlo celému tomu domu. Můj dům skrýval ve svých hlubinách tajemství...
"Ano," řekl jsem malému princi, "ať je to dům, hvězdy nebo poušť, to, co je dělá krásnými, je neviditelné! ""